My sins n.1

5. srpna 2016 v 10:34 | Foxie |  Life
Chci napsat, co se mi stalo, když jsem tu nebyla. Konečně to ze sebe dostat, setřást ten stín, ačkoliv jeho sametově černá barva je hebká na povchu. Zapíšu to všechno z mého tehdejšího pohledu. Svěřím se, co může sžírat duši malý holky, která nechce a stejně vyrůstá.
Bylo to v době, kdy se se mnou ještě všichni bavili. Začátek školního roku. Kamarád měl volný byt, tak se rozhodl, že uspořádá takovou párty. Jen tak, prostě pro zábavu. To ráno jsem přijela za přítelem. Byli jsme domluveni, že tam půjdeme spolu. Já jít chtěla. O prázdninách jsem trpěla dost samotou a konečně se se mnou chtěl někdo bavit, on však nechtěl... Zůstat jenom takhle ve dvou by přeci mohlo být lepší. Nebyla jsem z toho nápadu tolik nadšená jako on. Ptala jsem se, co budeme dělat... a nicnedělání mě nelákalo. Nakonec jsme jeli. Přítel nemá rád pití, v té době ho úplně nesnášel, a ono tam samozřejmě pití bylo. Přišel, odešel a mě tam nechal... ani nic pořádně neřekl.
 

So selfish

2. srpna 2016 v 11:02 | Foxie |  Life
Není to všechno zvláštní? Založit si blog, aby si člověk uspořádal, jak to vlastně v hlavě má. Pak na něj psát tolik, že se o mých myšlenkách dozvědí i lidé, co by to vědět neměli. Přestat psát a radši se stále něčím zaměstnívat a nevědět, jak na tom vlastně jsem, a to všechno jen proto, aby nevyšlo najevo, kdo nebo co jsem.

Holidays

5. července 2016 v 12:17 | Foxie |  Life
Občas se asi každému stává, že se utápí v záplavě svých myšlenek, ať jsou to myšlenky šťastné nebo ne, že sní a doufá ve věci, které se s nějvětší pravděpodobností nikdy nestanou. Pocity jsou někdy prostě až moc na obtíž. Nutí nás plakat, litovat se a vůbec dělat věci, jež by nás jindy snad ani nenapadly... tedy za předpokladu, že jindy bez takovéto bezmoci vůbec existuje. A každý by měl mít nějaký způsob, jak se z toho aspoň na chvíli dostat, že? Jaký je ten váš?
 


Sadness

2. července 2016 v 2:38 | Foxie |  Life
Je mi smutno. Dívám se na filmy, protože jsou prázdniny a já si při škole nedovolím čučet tolik na ty kraviny. Vybarvuji mandaly a přemýšlím, proč takhle plýtvám tou krásnou tuhou pastelky, proč ji takto ničím, z jakého důvodu ji jednou vypotřebuji, vykreslím na spousty papíru, jenž se ve světě ztratí.

Drunk

30. června 2016 v 20:20 | Foxie |  Life
Všechno se tak točilo a bylo méně skutečné než sny. Vedle jeden, a tam druhý, vprostřed já, flašky na stole a film běží, i když už ho nikdo nevnímá. Kde jsou hranice? Kde ten kruh končí?

Alone

30. června 2016 v 19:25 | Foxie |  Life
Můžu si za to sama, já vím, nebo aspoň minimálně tuším, ale je to strašný. Už jste někdy byli sami? Natolik sami, že jste byli rádi skoro za jakoukoliv společnost, že jste nevěděli, co dělat a jak jít prostě přes to všechno dál? Mně se to stalo poprvé.

Back again

10. června 2016 v 10:42 | Foxie |  Life
Nebyla jsem tu již dlouho. Mohla bych se omlouvat, ale říkala bych promiň hlavně sobě, nikoliv komukoliv, kdo tento blog, kdy četl či číst by mohl. Byl to náročný čas.

Don't judge and you will not be judged

27. července 2015 v 21:23 | Foxie |  Life
Nadpis zní poněkud otřele, já vím ( a ne nejsem věřící ), ale přijde mi, že je stále ještě hromada lidí, co nechápe, jak velkou pravdu tahle věta skrývá. Ta pravda se skrývá lehce i v tom, že lidi soudí automaticky, takže jsme na tom v tomhle směru všichni stejně. Rozdíl je pouze v tom, že někteří dokážou potlačit předsudky, zatímco jiní přímo vyhledávají, koho by mohli odsoudit.


To much beauty for my eyes

27. června 2015 v 2:18 | Foxie |  Life
Sice ještě nejsou prázdniny, ale každou sobotu už chodím na brigádu, abych se pořádně zaučila. Moje práce je oslovovat lidi a nabízet jim různé věci. Jsem v tom k překvapení všech vážně dobrá. Možná to bude i tím, že mě to baví. Mám možnost bez problémů mluvit s lidmi, které neznám, a chválit všechno, co se mi na nich líbí, což normálně dělám jen němě.

Holidays

25. června 2015 v 20:40 | Foxie |  Life
Je to poněkud okecané téma a nyní na něj bude tolik článků, že se skoro stydím přidat k nim i tento, avšak na druhou stranu si říkám, že se není, za co stydět, vždyť je to přeci MŮJ blog. Dejme tedy tomu, že pro jednou budu ta bytost, co si v hlavě přehrává: "Já, já, jenom já!", a nic víc ji nezajímá. Takže končí škola a začínají prázdniny. You don't say! :o
Ideální "pláž" pro mě:

Černobílý svět

29. května 2015 v 20:52 | Foxie |  Téma týdne
Černobílý svět, aneb ne všichni vidí trávu zelenou a moje Conversky červené.
Asi jste už slyšeli o tom, že ženy většinou (opakuji: většinou) vidí lépe než muži, ale co když někdo vidí ještě hůře? Sama jsem si nikdy nepomyslela, že by někdo viděl barvy jinak. Myslela jsem si, že u mužů je to pouze neznalost názvů oněch barev, což zajisté je z velké části pravda. Není to však jediný aspekt. Znám pár (vážně pouze hrstku) lidí, co vidí barvy očividně úplně jinak nežli já a mnohem početnější zbytek lidstva.


Z generace na generaci

22. května 2015 v 10:43 | Foxie |  Téma týdne
Z generace na generaci přenášíme prokletí zvané život. Každý si to pak musí vytrpět. Když umírají lidé nepláču. Ani když to jsou příbuzní. Zemřel dědeček - žádná reakce. Umřela babička - nulový smutek. Uvadla květina - "Oh né! Ten krutý svět!" Zemřela hrdlička - Několik nocí proplakaných a stále na ni se smutkem a žalem vpomínám.

Gun & flowers

18. května 2015 v 19:33 | Foxie |  Obrázky
Takže tenhle obrázek si z nějakého nepochopitelného důvodu vydobil místo na třídní nástěnce, odkud jsem ho už nenápadně sundala... Bohatě mi stačí, že jedna moje zasraná čáranice jedno moje "dílo" "zdobí" školní jídelnu všem na očích... Štěstí, že se podepisuji na druhou stranu papíru, jinak bych to musela i od tamtud sundat. Nechápu, proč se to lidem líbí. Pochopila bych, kdyby se to líbilo mně, pro mě to má hodnotu myšlenky a do toho vložené práce, pro ostatní je to nýbrž jen materiál na podpal... Lidi jsou zvláštní bytosti, že? Sice tomu odporuje všcehno možné, ale myslím, že nejsem člověk... jsem spíš kaktusová liška s květinami v srsti, co chrlí dračí oheň a lítá si po obloze na svých hrdliččích křídélkách, a její jantarové oči mají tvar čtyřlístků Hm... to zní jako námět na další šmáranici.

Člověk na baterky

10. května 2015 v 16:59 | Foxie |  Téma týdne
Takové lidi nemám ráda. (Pomineme ten fakt, že lidstvo celkově nemám v lásce.) Mám například jednoho "kamaráda". Ten mi tvrdí, že nemá rád nespohlehlivé lidi, ale sám je takový, ačkoliv si to nejspíš neuvědomuje. Je to kamarád na baterky. Pomluví mě, kde to jde, nikdy se mě nezastane a ještě bude tvrdit, že je ze všech mých přátel nejlepší a že chodím s debilem. To jsou lidi, které vážně nikdy mít ráda nebudu.

Klid

4. května 2015 v 23:59 | Foxie |  Básně
Protože při úplňku nikdy nemůžu pořádně spát.

Nemožná dívka

29. dubna 2015 v 9:52 | Foxie |  Téma týdne
Sice se říká, že pravý člověk se raduje z každé maličkosti, přesto však takových lidí není mnoho, a pokud takoví jste, pak vás nazvou většinou dětinským. Sama jsem dětinská. Raduji se z každé maličkosti a rozpláče mě každá pitominka. Mám to prostě v sobě.

Kam dál