Vysvědčení

30. ledna 2014 v 21:48 | Foxie
Rozdávání vysvědčení a jeden den volna. Hmmm...


Zdá se to jenom mě nebo se toho za ten půl rok stalo skutečně tolik?
2. září, ten šťastný den, kdy konečně skončily zdlouhavé letní prázdniny a kdy jsem se musela chytit lavice, protože se mi podlamovala kolena při pohledu na něj. První měsíc vroucí naděje, že se nic nezměnilo. Šílené bolesti břicha, odchod z házené a uvolnění z tělocviku. Běhaní po doktorech. Stejně však bylo horší, co se mi dělo uvnitř v mysli než někde v břiše.
To jak se můj život změnil, když jsem se zase pomaličku vrátila k sebepoškozování a jak jsem vynechávala zápisy v deníku, protože se mi nechtělo psát tak smutný věci. Můj prázdninový kamarád, říkejme mu TM, se pokusil spáchat sebevraždu a pak když mi jednou napsal, že to já ho držím ještě naživu... Jistě pomáhala jsem mu, aby se s životem vyrovnal, ačkoliv jsem sama potřebovala pomoct, ale já bych do sebevraždy už nikdy nešla.
Pokusila jsem se jednou podřezat, poněkud jsem předcenila moc žiletky. Bylo to poprvé, co jsem ji vzala do ruky a pamatuji si, jak jsem se naštvaně řezala do ruky, protože to nezabíralo, jak jsem celou koupelnu ušpinila krví i jak jsem ji obdivovala, nikdy před tím jsem nic takového neviděla a asi už neuvidím... aspoň ne na vlastní oči.
Trvalo mi dlouho než jsem si přestala dělat hluboký jizy, které dneska již mimochodem nejsou ani vidět (výhoda mít kůži tak bledou až je skoro průsvitná), ale aspoň mi však tahle zkušenost něco dala. Uvědomila jsem si, že sebevražda je srabáctví. Já se přeci s životem poperu a nebudu nic vzdávat, vždycky je pro co žít, i když jsem zažila už hodně chvil, kdy to vypadá, že všechno dobrý ze světa zmizelo, stále to někde je, jenom to většinou lidé přejmenovali na to ,špatný'.
Co dalšího se v tomhle půl roce stalo? Třeba jsem se hodně skamarádila s Ad. Jako malá jsem dobře spíš vycházela s kamarády než s kamarádkami, časem se to změnilo, ale zjistila jsem, že i s klukama si stále skvěle rozumím. U Ad. je to tedy hlavně v oboru hudby.
Dále jsem se hodně a to skutečně velice moc skamarádila s K. Nevěřila bych, že někdy budu mít takovou kamarádku... No a kvůli K. jsem také začala poněkud jinak vnímat svojí postavu a to jak jím. Možná mi poněkud vlezlo na mozek, jak stále říká, že chce být hubenější, že chce mít stejnou velikost oblečení jako já, jak vyhublá (hahaha...no) jsem atd.
Ona sama začala zvracet, ale kvůli rodičům toho po měsíci a něco nechala. Nepřiznala to, ale hodně ji trápilo svědomí.
Můj kluk přestal hrát World of Warcraft. Když jsem se to dozvěděla sklapla mi čelist. Přesta hrát Wowko to se mi jeví jako skoro nemožné, ale on to nějak zvládl. Nemám tušení jak. Že by se jednoho dne vzbudil a řekl si: "Celé dny prosedím u počítače a s Foxie sotva prohodím slovo, možná bych to měl zase otočit."? Skutečně netuším a on mi to zatím nijak více neosvětlil. Já jenom vím, že Wowko zavrhl a najednou je stále se mnou.
"Temné období" skončilo a to bylo v prosineci. Zítra je poslední lednový den a pak únor.
Od září až do... února jsem se příliš nezměnila, spíše jsem zase o něco více vyspěla.
Na vysvědčení mám jednu 2 ze zeměpisu, za což jsem docela ráda. Pako jsem na jazyky, takže jsem prostě hrdá, že jsem je všechny uhrála na jedničky.
Po škole jsem šla zase s ním. Jeli jsme spolu na Muzeum, kde nám dlouho trvalo, než jsme se rozloučili. Jediné, co vám k dnešku řeknu je: Tenhle den bude na hóóódně dlouhý zápis do deníku a jeho miluji víc, než bych si myslela, že je možné...

R: ---
O: ---
P: ---
D: ---
V: bramborové placky

Dneska jsem si ani nekoupila horkou čokoládu, neměla jsem na ni chuť.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama