Family, family everywhere

3. února 2014 v 21:02 | Foxie |  Life
Enemies, enemies everywhere
Takže ve škole jsem si konečně odpočinula.



Dějepisař mě nařknul, že při jeho hodině chrápu. To není pravda! Za prvé já nikdy nechrápu, ani jsem nikdy nechrápala, za druhé jsem nebyla natolik unavená, abych usínala v hodině, a za třetí jsem mu na všechny jeho otázky správně odpověděla.
Mimochodem náš dějepisař je najhezčí profesor na škole. Nosí steelky, má pěkný vlasy, cool oblečení, kouří a jeho metody učení jsou skvělý. Jsou holky, co jsou do něj zamilovaný, štěstí že mezi ně nepatřím. Uff...
Po škole jel se mnou domů on. Detaily vynechám. Když jsme se objímali na zastávce za mým domem, přijela autobusem moje maminka a bratr z nákupu. Viděli nás, takže jsem se z toho nijak vymluvit nemohla. Naštěstí tam nestropila maminka žádnou scénu a doma o tom ani tatínkovi zatím nepověděla. Pozdravili ho - on prvně předstíral, že je jenom náhodný čekající na autobus, ale takového člověka jako je on, jen tak nepřehlédnete - a odešli domů. Moje domácí vězení se naštěstí neprodlouží. Maminka jenom chtěla vědět o nás všechno a pak mi udělila hodně dlouhý proslov o věcech, o kterých se mi ve spojitosti s ním zatím nechce mluvit.

R: ---
D: ---
P: ---
O: ---
V: ---

Dneska jsem si na jídlo ani nevzpomněla a vlastně není vůbec divu. Jsem přežraná z víkendu pod maminčiným dozorem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama