I'll never forget

11. března 2014 v 20:32 | Foxie |  Life
Prázdniny a potom lyžák, což znamená mimo jiné také málo času na blog - v mém případě žádný.


O prázdninách jsem si většinou zapisovala do deníku, což normálně moc nestíhám. Až na jídlo se to s rodiči přežít vcelku dalo. Nebylo to tak špatné, jak jsem se bála. Přesto bych se normálně těšila do školy, jenomže tentokrát mě nečekala škola ale lyžák.

V životě jsem nestála na lyžích, ani neviděla hory jinak nežli na obrázcích, takže asi chápete, že jsem byla vcelku nervózní. Nevěděla jsem, co mám očekávat a ještli to vůbec zvládnu. Většinu oblečení jsem si půjčila od své nevlastní sestřenky. Ona je skvělá, mám ji prostě ráda. Není mi sice v ničem podobná a ačkoliv je mladší než já, nikdo by to neuhodl. Víkend u ní byly dva nejlepší dny o prázdninách.
Na lyžák jsme jeli se třídou do Horních Míseček... Jel tam i on. Neviděla jsem ho celé prázdniny a líbila se mi představa, že ho budu mít jeden týden blízko sebe a přitom si odpočinu od své rodiny. Přesto jsem se však bála. Čeho se bojím, tomu se postavím, tak to hold u mě chodí, takže jsem se prostě musela nadechnout a skočit do toho po hlavě. Ten pocit, že se topím, i když nejsem ve vodě, je minimálně nepříjemný. Naštěstí není trvalý.
Bylo to sice vcelku namáhavé, ale nakonec to byl snad ten nejúžasnější týden vůbec. Běžky mě nebavily, ale se sjezdovkami to bylo jinak. Lyžovat mě bavilo. Sice mi to nijak extra nešlo, ale překvapilo mě, že podruhé, co jsem stála na lyžích jsem bez problémů sjela modrou sjezdovku. Když jsem byla již potřetí, poslali mě na červenou, bolely mě nohy, byla jsem unavená a hodně jsem padala... Nejhorší ale stejně bylo nošení lyží z chaty na sjezdovky.
Jeden den jsem zůstala na chatě, protože jsem ráno zvracela. Spolužačky mě tam občas obviňovaly, že málo jím, ale to ony dělají vždycky, ačkoliv to tak nemyslí. Snídala jsem, obědvala i večeřela, kolik jsem chtěla. Žádný omezování tam nebylo. To vlastně nikdy není.
Přidělili mě k dalším třem holkám z naší třídy do toho nejlepšího pokoje, který tam byl. Všechny ty holky moc dobře znám a bavím se s nimi, takže jsem si výskala. Jediné co mi nakonec vadilo bylo, že D. pak vyžvanila několika lidem, že beru prášky proti hyperaktivitě (jenom slabé). Předtím to věděli asi tři lidé; on, moje nejlepší kamarádka K. a ještě jedna další skvělá kamarádka Ag., které věřím. Naštěstí moje tajemstvíčko snad nikdo moc neřešil.
Náš pokoj měl číslo 12, a ačkoliv byl nejlepší, já jsem stejně trávila víc času v 9. Naše parta se tam vždycky sešla. Hráli jsme flašku, pravdu lež, povídali si, dívali se na televizi, poslouchali písničky a po večerce jsme se tam scházeli a zůstávali až do rána. Chodil tam i on. O flašce jsme dostávali samozřejmě několik úkolů, které byly, řekněme-li, zajímavé. Uvázat si tričko tak, jak se to dělá v létě, to jsem udělala bez probléml, jenom mě kousek znervózňoval jeho pohled. Já myslela, že 58 cm kolem pasu je dobré... Snad se mi to jenom zdálo. Vždyť nejsem tlustá... snad. Několikrát jsem se s ním měla políbit. Nejzajímavější bylo, když jsme se měli líbat 10 sekund, "kousíček" se to protáhlo. Já jsem dostala úkol, ho plácnout přes zadek, on aby mě vzal zuřivě do náručí a svalil se se mnou na postel. Kousek mě z toho bolela hruď, nýbrž příjemně bolela. Jediné co jsme neudělali bylo, když jsem měla předstírat, že mu ho kouřím. Místo toho jsme dostali náhradní úkol, měl mi říct: "Bitch, suck my dick!", řekl to bez bitch a pak vzal můj obličej, zabořil mi ho do svý hrudi a hladil mě po vlasech. Na 9 byla hromada zábavy. Nejlepší to však bylo v noci. Nic protizákoného se tam nedělo. Jenom v pokoji pro čtyři holky, spalo devět spolužáků různého pohlaví. Já jsem spala vedle něho a chtěla bych tam zpátky.
Měli jsme tam dvě diskotéky a obě byly úžasné. Zažila jsem hromadu skvělých diskoték, některé byly i delší než naše pouhé 3 hodinky, ale při žádné jsem netančila na tolik ploužáků. Několikrát mě nadzvedl ze země a držel mě na svých pažích. Podle něj jsem lehčí, než jsem byla. Stále mi opakuje, ať nehubnu. Já to taky nedělám. Při několika písničkách jsme se líbali. 4 minuty jsou zatím a ne na dlouho náš rekord v líbání.
Mojí nejlepší kamarádce K. jsme, já si myslím, že hlavně on tedy, pomohli v lásce s jedním klukem P. Moc jim to přeji.
Skvělý byl taky celodeňák, jenž nebyl na celý den. :D S K. jsme si zpívaly a běhaly, když jsme se zastavily na oběd, seděla jsem mu na klíně a nazpátek jsem šla chvíli s ním za ruku a jednou do kopečka mě vzal do náručí. Jsou to samé nezapomenutelné vzpomínky.

Celý ten týden je těžký popsat na jeden fucking článek. Vlastně to ani nejde. Jenom jsem chtěla napsat, že to bylo prostě úžasný. Nerada jsem se vracela domů...
Dneska jsem nešla do školy, protože má hlasivky pěkně někde. Lidi se smiřují s koncem vždycky nějak jinak, já zpívala, na což nejsem příliš zvyklá. Jasně zpívám, nýbrž vím, jak hrozně to zní a tak se to snažím omezovat. Vážně jsem zpívala 9 hodin s krátkými přestávkami? No vždyť je to jedno, aspoń jsem se vyhnula testu z biologie.
Nemám hotové úkoly. + Nemám náladu je dělat. + Nechci dostat samé pětky. = error
Tahle rovnice mi prostě nejde správně vypočítat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama