I hurt, love hurts

26. dubna 2014 v 19:00 | Foxie |  Life
Jsem hrozný člověk. Už jsem to zase udělala. Už zase jsem někomu ublížila... a jemu už podruhé. Proč se to muselo stát? Proč se to muselo opakovat? Můj život je jenom zasranej kruh, myslela jsem si, že jsem z něho našla únikovou cestu, ale všechno to byla jenom iluze... Já vážně pláču, právě teď pláču, protože on si tohle nezaslouží.


Budu se z toho muset vypsat a asi pěkně od začátku. Jsem z toho úplně na dně a nevím, co mám dělat...
Na karaoketexty.cz jsem si jednou udělala účet a pod přezdívkou Sombrem jsem se tam seznámila s klukem, TotalMaggot se pojmenoval. Poslouchá skvělý písničky, kapely, zbožňuje BMTH, SlipKnoT, Stone Sour. Poslouchal hodně i Linkin Park, dokud dělali pořádnou muziku a jednou při chatování se mě zeptal, co zrovna poslouchám a tak jsem mu popravdě odepsala, že Avenged Sevenfold a ti se mu nyní taky líbí. Umí screaming, growling, pig squel, metalový šepot, přirozený řev a rád píše texty. Několikrát mi nahrál jeho covery písní a byly vážně dobrý. Hodně jsme si psali, vlastně dennodenně a stali jsme se velkými kamarády. On byl neustále smutný. Hodně pil, kouřil, hulil, pokusil se i o sebevraždu a pak mi jednoho dne napsal, že jen díky mně ještě žije.
Když jel do Prahy, tak jsme se setkali. Byla s ní zábava. Hnedka jsme si padli do náručí a celý den jsme jen tak chodili, povídali si, poslouchali muziku a on piloval můj screaming a tedy převážně growling. Vůbec mi to nejde, nýbrž on tvrdil, že je to super. Bylo mi s ním fajn a jemu se mnou nejspíš taky. Pak vždycky když jel do Prahy, předem napsal a zase jsme se sešli.
Na prázdniny 2012 asi nikdy nezapomenu. TM [tý-em], jak jsem mu začala zkráceně říkat, přijel zase do hlavního města a tentokrát jenom kvůli tomu, aby se se mnou setkal. Prý se mu stýskalo a potřeboval obejmout. S radostí jsem se s ním sešla. Zase jsme procházeli ty samý ponurý uličky, jenomže tentokrát se něco stalo.

Normálně jsme si povídali, já byla opřená o zeď, on se ležérně opíral dlaní nad mojí hlavou a pak to řekl. Prvně to nedávalo moc smysl, hodně se v tom zamotával, ale nezapomenu na to, jak jsem se zmateně odlepila od zdi, on mě chytil za zápěstí a roztřeseným hlasem docela dost nahlas řekl (a nebo mi to snad jen tak hlasitě hučelo v hlavě): "Chápeš? Já tě miluju!". Byla jsem úplně v koncích, nic jsem neřekla, jenom jsem těkala očima a možná jsem nevěřícně kroutila hlavou. Rozhodně to nebyla reakce jakou si představoval. "TM, já tě mám ráda, ale..." nevím, už co jsem chtěla říct, protože najednou jsem byla zase u zdi a on na mě řval a přitom brečel. Na ten výjev se nedá zapemenout. A pak... pak se mě pokusil políbit. Jenomže já jsem svině, hnusná zkažená svině a nedovolila jsem mu to. Prali jsme se, já jsem dokonce spadla, stále jsem se ho však pokoušela ze sebe setřást. Začínalo se mi rozednívat v hlavě. Mluvila jsem na něj potichu a říkala mu, ať se vzpamatuje.
Nevím jak jsem to vlastně zvládla, myslím, že mi spíš on prostě nedokázal ublížit, protože jsem se dostala z jeho pevného sevření, ale neutekla jsem. Tep mýho srdce by mohl lámat rekordy. Začala jsem ze sebe oklepávat kamínky, prohrábla jsem si z nervozity vlasy rukou, pořádně si narovnala tričko, jenž se při zápase divně stočilo a vrátila jsem se k němu.

Seděl tam u tý zdi na zemi, hlavu měl schovanou v dlaních a slzy mu tekly všude po obličeji. Nevšiml si mě, asi si myslel, že jsem prostě uprchla a už se nikdy nevrátím. Když jsem se dotkla jeho ramena, celým jeho tělem projel šok. Nevěřícně na mě zíral a stále dokola opakoval: "Ty jsi tady. Tys neutekla. Ty jsi..." S pořádnou dávkou odvahy jsem si sedla vedle něj, stále jsem měla ruku na jeho rameni a řekla jsem - přesně si to nevybavuji už, ale bylo to nějak takhle - : "Vždyť jsem ti slíbila, že já s tebou zůstanu navždy, i kdyby ostatní odešli." To je pravda. Když měl jednou svojí obvyklou sebevražebnou náladu, ptal se mě, jestli ho někdy opustím a já mu slíbila, že ne.
Po chvíli se zeptal, jestli mě může obejmout. Byl to neuvážený čin, ale nahla jsem se nad něj a objala jsem ho já. K mé úlevě se jenom znovu rozbrečel a začal se mi omlouvat. Nemohla jsem s ním zůstat sedět a utěšovat ho věčně, kvůli času jsem musela domů, tak jsme se rozloučili, i když jsme ještě zdaleka tuhle zapeklitou situaci nevyřešili a rozešli jsme se. Cestou metrem a pak autobusem jsem hodně přemýšlela, co bude dál.
Ještě ten den na kt (karaoketexty.cz) jsem to s ním vyřešila. Dohodli jsme se, že budeme dělat, jakoby se ten den vůbec nestal, jakoby jsme se nikdy ve skutečnosti nepotkali, jakoby jsme se znali jenom online. Bylo těžký zapomenout na jeho slova a asi jsem skutečně nikdy nezapomněla, když to nyní píšu a tak zřetelně se mi vše vybavuje. Myslela jsem si, že TM byl opilý nebo aspoň zhulený, když něco takového udělal. Chtěla jsem to tím vysvětlit a omluvit ho tím, jenomže on to zásadně popřel. Málem jsem vypnula počítač, když napsal, že přesně věděl, co dělal.
Od toho dne jsme si o tom už nikdy nechatovali a i když to dlouho trvalo, než jsme se zase stali super online kamarády, zvládli jsme to. On byl v neustálých depresích. Já předstírala, že jsme se nikdy v životě neviděli a stále to předstírám. Chci jeho obličej, jeho podobu dostat pryč z hlavy.
Zase jsme si psali, že by to chtělo objetí. Hromada ubrečených smajlíků pokaždé, když k nám život nebyl zrovna milý. On chlastal a pil. Já ho jenom varovala, že by neměl. Jediné od čeho ho skutečně odrazuji je sebevražda.
Někdy na podzim 2013 si našel pořádnou holku a všechno se zdálo být v pohodě. Omezil neřesti a konečně byl šťastný. Pak se vrátilo štěstí i na mojí stranu a mohli jsme se oba radovat. Třeba jsme si nepsali každý den, ale snad pokaždý, když jsem zavítala na kt, mi přišla od něj zpráva.
Před Silvestrem se s ním ta holka rozešla, prý zjistila, že ho ve skutečnosti nemilovala. Byl úplně na dně. Chodila jsem na kt jenom, abych ho z toho dostala a doufala jsem, že neudělá nějakou hloupost. Párkrát se pokusil o sebevraždu, naštěstí se mu to nikdy nepovedlo. Když už to nejhorší přebolelo, děkoval mi, prý pokaždé, když chtěl ukončit svůj život, musel myslet na moje slova a to že ho zachránilo. Že jsem ho já zachránila. Byla jsem z něho zoufalá.
A nedávno jsme si psali a on mi napsal, že mě má rád. Já ho mám taky jako kamaráda ráda. Psal, že jsem mu ukázala správnou cestu, jak skvělý jsem člověk a tak. Choval se divně. Musela jsem si v hlavě opakovat, že jsem toho cizího kluka přeci ani nikdy v životě neviděla. Začali jsme si posílat místo ubrečených smajlíků pusinkující smajlíky a mně se nelíbilo, kam se to ubíralo. Snažila jsem se to odvrátit, ale on se pak vždycky vrátil k psaní toho, jak jsem úžasná.
Napadlo ho, že bychom spolu mohli zpívat, že bychom udělali cover třeba na Don't Go. Tenhle jeho nápad jsem zatrhla. Zpívat neumím a Lights bych ani falešně napodobit nezvládla. Spokojil se s tím, ale kdybych si to prý rozmyslela, mám mu posalt nahrávku.
Dneska, dneska je hodně blbej den, protože mi napsal, že se do mě zamiloval... Ale já ho nemiluji. Já miluju někoho jiného a už podruhý jsem TM ublížila. Z pusinkujích smajlíků, už jsou zase ubrečný a smutná nálada je na obou stranách. Snad neudělá žádnou kravinu. Já ho mám vážně ráda... Nechápu, proč se to muselo stát. Kamarádi si v týhle době normálně posílají pusinkující smajlíky, říkají si, že se mají rádi a nechtějí toho druhýho nikdy ztratit. Tohle náctiletí prostě dělají. Ze začátku jsem to nechápala, ale nyní to dělám taky, protože jsem zjistila, že to zvedá náladu, když ti v chatu nabíhají takhle milé věci... Proč se to muselo zase stát? Já nevím, co mám dělat. Jsem nemocná, TM je shodou náhod taky nemocný a oba jsme teď smutní, protože já miluju někoho jiného...

Nevím, co mám dělat. V duchu si přeju, aby mě tahal jenom za nos, aby to byl děvkař a psal tohle hromadě dalších holek, jenomže ne všechna přání se plní... Potřebuji od někoho radu, proto to sem píšu, potřebuji, aby mi někdo řekl, co mám dělat dál.
Než jsem tohle svoje a jeho tajemství takhle napsala, TM se, jak to vypadá, rozhodl, že mě bude milovat, i když to bude neopětovaná láska. Sžírá mě svědomí, že se bude takhle kvůli mně trápit. Láska je svině a on je magnet na špatný věci. Bylo by nejlepší, kdyby mě nikdy nepoznal... Má prý na ruce napsané moje jméno a celou noc na mě myslel... Obojí mě děsí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiki150 kiki150 | 28. dubna 2014 v 20:24 | Reagovat

Myslím si ,že by jsi mu měla pomoc. Najít pro něj někoho volného. Jenom novou láskou zlomené srdce vyléčíš.

2 Foxie Foxie | 28. dubna 2014 v 21:51 | Reagovat

[1]: Díky za radu... Pokusím se mu najít někoho dobrého. Snad to zabere.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama