I dreamed about it

23. května 2014 v 19:52 | Foxie |  Life
Musím prostě napsat, jak dnešek proběhl. Po tak dlouhé době ve škole, mezi mými vrstevníky, venku, zkrátka tam, kde to mám ráda. Kolikrát jsem si jenom představovala tento den? Stokrát? Možná i vícekrát a nyní je za mnou. Jsem plná báječných i špatných dojmů... Tak to však bývá...

Čeká mě hromada učení. Vždycky to nějak zvládnu, nýbrž tentokrát si s tím nejsem moc jistá. "Ta chytrá" - takhle si mě většina lidí pamatuje, ne že by mi to zrovna lichotilo, ale nikdy mi to nevadilo... Neumím si představit, co ze mě bude, jestli ne "Ta chytrá"... Bez tohohle jsem nula... pouhé nic. Snad se mýlím, jenomže to se stává většinou hloupým lidem.
Že zrovna holku jako já potká takové metalové štěstí jako je on, na to by si nedovolil pomyslet ani ten největší snílek. Láska je zvláštní. Nikdy jsem ji nehledala a přesto jsem ji našla. Bála jsem se jí a ona je přitom tak podobná mně - "Vykouzlím ti úsměv na tváři, připadám ti někdy kouzelná, ale když chci potrápím tě, jsem temná i zářivá, a dokážu zničit, co chci. Jsem Foxie Láska." Miluji ho.
Zbožnuji svojí nejlepší kamarádku, ačkoliv mě nyní štve její averze vůči klukům. Snad její přítel už přijde k rozumu a začne si jí pořádně všímat, jinak za chvíli budou po škole plakáty nabádající k vyvraždění mužů... A aby toho nebylo málo, tenhle školní rok je poslední, co můžu sedět vedle ní. Přejde na jinou školu. Chce se mi pobreknout, pak si však všimnu náramku, co pro mě na přivítanou vyrobila, a domluvím si, že takhle by to K. nechtěla. Nebudu ronit slzy. Postarám se o to, abychom si to spolu ještě pořádně užily.
Chtělo se mi skákat po chodbě. Byla jsem tak lehká, volná a šťastná. Kecala jsem nesmysly a přitom to mělo hlavu i patu. :D Vznášela jsem se s Converskama na zemi. Tančila jsem v sedě. Zpívala jsem očima. A milovala svým ledovým srdcem všechno a všechny, dokonce snad i sebe samotnou.
Když jsem dřív, než bych uvítala, přijela domů, nikdo tam nebyl. Po udělaní pár věcí do školy, jsem si zacvičila. Dnešní teprve 3. den challenges obsahoval: 2x 20 kliků, 75 dřepů, 70 sedů-lehů a 300 skoků přes švihadlo. Abych byla upřímná; po té nemoci jsem slabá jako stéblo trávy. Zvládla jsem to, ale zapotila jsem se docela dost.
Maminka se vrátila domů z trhů a já jí pomohla vybalit věci. Musela ještě na poštu, byla jsem dost překvapená, když mi nabídla, ať jdu s ní. S radostí jsem přijala. Není to zvláštní, že ze dne na den jsem najednou normální? Nejspíše ano, nevadí mi to však.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | 23. května 2014 v 23:01 | Reagovat

Koukám, že láska se řeší všude :)
Moc děkuji za všechny ty komentáře, moc si jich cením :) Líbí se mi tvůj blog až budu mít domaturováno určitě to tu ještě všechno prozkoumám :)

2 Dragell Dragell | Web | 25. května 2014 v 14:00 | Reagovat

Škola je záludná, také teď všelijak balancuji mezi zkouškami.
Jinak ať vám to dlouho vydrží. A co se týče tvé kamarádky, tak určitě zůstanete v kontaktu. Opravdové přátelství nedokáže nic zničit :)

3 Foxie Foxie | E-mail | Web | 25. května 2014 v 17:26 | Reagovat

[2]: Děkujeme. A v kontaktu s K. určitě zůstanu, jenom to bude šílený nezvyk, a hodně stýskání...

4 Car* Car* | Web | 26. května 2014 v 17:36 | Reagovat

Foxie, ach jo.. :( Ty mi budeš taky chybět moc,moc,moc! Ale nějak to zvládneme dobře? Nebudu tu mít teď nějakej 10-ti stránkovej proslov (to ti stihnu říct ve škole 20x bez jedinýho nadechnutí :D), ale.. vždyť víš jak mi budeš chybět :'(!
P.S. To s tou averzí už je naprosto ok :D Koukla jsem na pár videí San Jose Sharks a.. :D Však víš.. ;)*

5 Foxie Foxie | E-mail | Web | 28. května 2014 v 16:41 | Reagovat

[4]: Dobře, my to zvládneme. Neexistuje přeci nic, co by nás mohlo jakkoliv pokořit. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama