MAB and pretty lies

2. června 2014 v 18:10 | Foxie |  Life
Byla jsem ještě malá. Kolik mi tak asi mohlo být? Sedm, osm let. A procházela jsem se s tatínkem po Praze. Chtěl mi ukázat Kotvu a pak se štval, jak se všechno změnilo k horšímu, dokud jsem ho nepožádala, ať se jdeme kouknout na nějakou výstavu obrázků, co tam měla být. Všechno jen pouhá náhoda. Náhoda, co pro mě znamenalo nevyčíslitelně moc. Marie Brožová nadaná milá hezká kreslířka a její dlouhovlasý manžel. Nyní má už kratší vlasy, ale to je jedno.


Už ve středu jsem se šla kouknout do knihkupectví U Džoudyho, jak dodělává obraz Letní slunovrat, a rovnou si tam koupila dva krásné linkované sešity velikosti A5. S paní Brožovou jsem skoro nemluvila až na to, když mi slíbila věnování do deníku, jestliže přijdu v pátek nebo v sobotu do Luxoru. Víc jsem se bavila s jejím manželem. Byla jsem taková nesmělá. Ani si neumíte představit, co to pro mě znamená znovu je po tolika letech vidět. Očima jsem kmitala kolem sebe a hltala obraz po obrázku, barvu po barvičce, tah po tahu. V ten den jsem chtěla ještě do knihovny a tak jsem "jenom" dvě hodinky prostě potichu obdivovala úplně jiný svět. Měla jsem štěstí, ráno jsem nešla do školy, byla jsem na matematucké soutěži a tím pádem jsem mohla být U Džoudyho co nejdříve. Cestou domů z knihovny jsem se stavila ještě v obchodě pro kutily a koupila si pár potřebných věcí na výrobu lapače snů. Poslední dvě noci se mi totiž zdála taková hnusná noční můra, ani by mi nevadilo, že zemřu, nebo to že on se mnou vzdá, jako ten důvod proč. Jak jsem se vracela domů, utrhla jsem si na jednom z mých dalších tajných místeček kopretinu. Nyní jí mám v malé sklence od už-nevím-čeho a ještě dnes je nádherná.

Sešit - Říjnová víla:

Sešit - Panter noci

V pátek bylo tolik věcí, co jsem mohla či měla dělat, že jsem nad tím radši vůbec nepřemýšlela. Nějak jsem to sesmolila. Fyzikářka chtěla, abych dopisovala test z období mé nemoci po škole, prý by byla nerada, kdybych zameškala její výklad v hodině. Stejně jsem si ten test napsala, zatímco ona vykládala novou látku, kterou jsem se doma dopředu naučila. Fyzika mi problémy nedělá, stačí na ní úplně nekašlat, což občas dělám.

V., neboli holka, co chodí s bráchou na doučování angličtiny a nazývá mě kamarádkou měla oslavu patnáctých narozenin. Vůbec nechápu, proč mě na ní pozvala. Ona je bohatá, ona dělá do modelingu, ona se maluje, ona si ráda vymýšlí a já jsem já. Podle maminky mě bere proto, že jsem stejně hubená jako ona ( -_- Kéž by! ) a chovám se k ní normálně. To je toho. Tak ji nevyužívám kvůli tomu, že má peníze. Je to ode mě ošklivé, že jsem nepřišla, já vím. Jenomže já jsem se změnila. Nemůžu jít na party, kde podle toho, co V. říkala, bude hodně bohatých lidí, ještě víc alkoholu a dokonce i dost něčeho ehm... víc omamujícího. Už nemůžu. Nesmím riskovat a zahrávat si se svým životem, něco mi v tom brání. Co by na to asi řekl on? A navíc V. z toho udělala i přespávačku, takže tajná šoustačka, co jiného bych mohla čekat. Nejvíc mi popravdě vadí ta společnost, hromada lidí, co vůbec neznám, bohatých lidí. V. mě chtěla na ten den namalovat, upravit a půjčit mi oblečení, prostě ze mě udělat někoho úplně jiného... Slibovala mi společnou fotku s minimálně půl tisícem liků na facebooku, jenomže já nic z toho nechtěla. Vypadala tak zaraženě, když jsem se jí to snažila vysvětlit. Nemám ani tušení, co bych jí koupila. Co chce holka, která může mít všechno, na co pomyslí a líbí se jí to? Prostě jsem zahodila šanci ztratit mysl. Je to už tak dlouho. Chci dělat zase špatný věci... ale ne to přeci nemůžu.

"Každá holka chce zlého kluka, co bude hodný jenom na ni, a každý kluk chce hodnou holku, co bude zlobit jenom s ním." ...
Třetí možnost byla navštívit Palác knih Luxor a pozorovat paní Brožovou při práci, já si však vybrala poslední možnost - Šla jsem s ním ven. V parku jsme si sedli na lavičku, tiskli se k sobě a povídali si. Naše tentokrát nadržené rozhovory vážně rozebírat nebudu, to jsem už udělala v deníku. Vlastně o tomhle píšu hlavně kvůli tomu, protože se začal nebezpečně zajímat o to, kolik toho za den sním. Říkal, že jsem hubená, prý nejhubenější ve třídě. A stále mě chytal za paže, když jsem se smála tomu, co říkal. Skoro šílel, nechtěla jsem totiž přiznat, že jsem hubenější než on. On je kluk, já holka, jasně že tam nějaký rozdíl je. Porovnával naše těla. Popisoval mi, kolik toho za den sní. Už od začátku říkal, že může jíst, jak chce a nikdy nepřibere, ale kdyby byla pravda, co tvrdil, spíš by mu prasklo břicho. Měla jsem svoje nohy přehozené přes ty jeho a pokud jsme se zrovna nebavily o jídle, vše bylo dokonalé. Hlodalo to ve mně. Proč si do sešítku počítám kalorie? Proč někdy nejím? Proč tohle vůbec řeším? Až pozdě mi došlo, že jsem zase začala věřit těm lžím, kterými mě krmí ostatní. Všechno to jsou jenom lži. Proč mi lže i on? Od něj to hodně bolí.
V sobotu jsem vypadla z domu, nikdy bych si neodpustila, kdybych přišla o tuhle jedinečnou možnost - O křest knihy Zakleté víly, cesty žen za osvobozením tvůrčí podstaty. Maminka šla se mnou, uvítala možnost vypadnout z domu a hlavně z dosahu tatínka. Pořádně jsme si to užily. Jak mě potěšilo, když si mě pamatovali, to se jen tak nedá napsat.


Kmotrou knižky se stala Markéta Vostrá. Pokřtila knížku zlatými hvězdičkami namísto vína. Za paní Brožovou je vidět její rozpracovaný obraz Letní slunovrat a již hotové dílo Lípový vesmír.

Mamince jsem předčasně k narozeninám koupila Zakleté víly - cesta žen za osvobozením tvůrčí podstaty. Vím, že si ji chce přečíst stejně jako já a neměla naproti mně sebou moc peněz. Já jsem si tam koupila tedy ještě něco, ale to je tajné...

Do deníku jsem dostala slíbené věnování. Naproti osatním, jak jsem si všimla, mi paní Brožová ještě připsala přání odvahy. Ani se nedivím, jestli jsem jim přišla přiliš nesmělá. Připadala jsem si jako malinká křehká víla, když jsem chodila okolo jejích obrazů různých světů, jakobych byla snila. Tolik to pro mě znamenalo, to všechno.

Dalo se sehnat věnování do knížky od Marie Brožové, jejího manžela i kmotry Markéty Vostré. Moje maminka si tam nechala napsat hezká slova od již jmenovaných žen. (Na žádné z fotek není má matka ani já)


Věnování v mém deníku je pohlazením pro mojí duši:

Chvíli jsem si povídala s milým manželem mého vzoru a on zařídil společnou fotku, takže v mém albumu je nyní sice nekvalitní ale pro mě nevyčíslitelně cenná fotka mě, mé maminky, paní Brožové, jejího manžela a Markéty Vostré. Omlouvám se, že ji sem nedám, ale snad chápete, že si chci ještě udržet aspoň lehkou anonymitu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 6. června 2014 v 21:07 | Reagovat

Tú kamošku nechápem. Kolko má rokov?? A tajná šoustačka? Och.. je super, že si tam nešla! :) a išla si radšej za tou pani.
Venovanie je krásne a ak sa možem opýtať, kolko vážiš?
Celý ten článk mi príde tak nejak zmätený. Deje sa niečo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama