We're the kids our parents warned us about

27. září 2014 v 22:31 | Foxie |  Life
Menší záznam z mého života. To 'menší' neznamená, že je krátký, jenom naproti zápisům v mém deníku se to nedá skoro počítat.

Začalo to středou, kdy jsem byla venku s kamarádem. Můj neobratný jazyk řekl dvě velmi zajímavé věci, co někteří špatně pochopili: "...užít si s kamarádem..." a "...koupit gumu..." Plastickou gumu na výtvarku s dovolením. A žádné intimní činnosti se neděly. Přeci jenom je mu 20, já jsem pod zákonem, on je sice už delší dobu nýbrž stále po rozchodu, já jsem zadaná a jsme jenom kamarádi. Muselo to vypadat zajímavě, když jsme na Václavu vedle sebe šli. Ten rozdíl dvaceti centimetrů, on celý v černém, dlouhé vlasy v culíku, já v podzimním světru s aktovkou na zádech. Pochválil mi vlasy: "Jako stvořený pro metal." Prý by si připadal blbě, kdyby mě zavlekl do hospody a tak jsme seděli ve fast foodu. I když jím, tak takhle hluboko bych nepadla, abych si tam objednala jídlo, nýbrž proti Spritu nic nemám. Zaplatil za mě, i když jsem nechtěla. Je to od kluků milé, že to dělají, ale já si stále vzpomínám na J. a na to, jak za mě jednou zaplatil. Bylo mu asi 10, ale i tak by měl vědět, že s ním nechodím, když mi něco koupí! Od té doby jsem byla vždycky proti, aby mi kdokoliv cokoliv kupoval, hlavně kluci. No nic, nechtěla jsem ho urazit. Povídali jsme si. Vzdělání, muslimové, vikingové, svět, školy, přátelé, rodiny, nemoci, historie, Řím, jeho kapela, knížky. Všechno bylo fajn. Jenom jediná věc mě naštvala. "Jez prosím tě..." - tohle mi řekl a já se jenom usmála, přikývla a za deset minut jsem byla pryč. Nenávidím tuhle větu a všechny jí podobné. Plastickou gumu jsem koupila a jela šťastná domů.
Čtvrtek byl úžasný den. Jako skoro všechny čtvrtky. Chtěla bych být s ním prostě pořád. Nebo aspoň víc než tomu je nyní. Taky si říkáme to podle všeho ironické slovíčko: "Navždy." A nejhorší je, že tomu věříme. Vždyť je to tak krásný. Mám kamarádku, co mi stále připomíná, jak moc si jednou ublížíme. Skočila jsem do toho po hlavě, není divu, že jsem ji v tom moři lásky ztratila. Jsem hloupá a zat-aceně se mi líbí taková být!
Včera slavila kamarádka předčasně narozeniny. Šest holek jedlo sushi a do toho si povídaly. Úchylárny, úchylárny, úchylárny. Aspoň, že na to máme věk. Byla to tak šťastná společnost. Nešlo se nebavit. Pak jsme ve čtyřech jely k oslavenkyni domů. Jedly jsme, dávaly si otázky, poslouchaly ty nejhorší písničky, na které jsme si vzpomněly (úplně na špici hrůznosti sedí Anakonda od Nicky Minaj), hrály 'Marry, fuck or kill', rozvalovaly se po rozložené posteli... Při hromadném objetí jsem dostala zajímavý nápad: "A teď skočme!" Válet se po sobě, to by nám šlo. Občas jsem řekla velice zajímavé věci, které bych bez cukru v krvi nikdy nevyřkla. Když přišla kamarádky máma, ztišily jsme se a občas vynechávaly jedno časté slovíčko, nakonec jsem ho nahradila citoslovce: "Bum bum." Takže: "Já bych s ním mohla bum bum klidně celý den." Cukr mi nedělá dobře... Zjistila jsem, že můj táta má nejspíš velmi autoritativní hlas. Když mi volal, bylo ticho. Nakonec jsem zůstala poslední. Dívaly jsme se na Věřte, nevěřte a pustily si pak muziku. A. - oslavenkyně - se mě zeptala, co chci dělat a dodala: "Můžeme dělat cokoliv." Měla jsem zvláštní náladu, podívala jsem se na ní a zavrtěla hlavou: "Cokoliv asi ne." Začaly jsme se smát. Změnila si kousíček hlas a dělala, že je potěšená mým nápadem. Prostě experimentování jsme si zatrhly. "Máš kluka." připomněla mi. "Tomu by to nevadilo," dělala jsem si srandu "ale musely bychom to natočit." Prostě holky a cukr - zabijácká kombinace...
Dneska jsem makala. Aspoň si myslím, že by se to tak dalo nazvat. Ta barabizna po prarodičích, prostě taky potřebuje péči. Zametala jsem. Vysávala. Naštěstí mop si vzala na starost maminka. Já jenom s hadrem drhla schody. To bylo nejúmornější. S tatínkem napůl jsem myla okna. Já převážně parapety, nahoru jsem totiž nedosáhla. Otřít těch pár kousků nábytku, co tam je, nebyl problém, ale šíbovat s nimi z pokoje do pokoje, bylo unavné. Zabralo by mi dlouho, kdybych měla vyjmenovávat všechny práce. Od osmi do dvou hodin odpoledne jsme mimo přestávky na jídlo běhali po baráku. Když jsem šla po udělání práce, co mi byla zadána, domů, připadala jsem si jako dělník. Tmavě šedé boty byly najednou bílé, na kalhotách jsem měla barvu, černé oblečení zdobily pavučiny, vlasy jsem měla naštěstí v copu, jinak by byly celé zašmudlané, na tváři jsem měla flek od prachu, což jsem zjistila až doma.... Vážně bylo úžasné jít v tomhle stavu přes celou obec. Prostě normální sobota.
Nyní mě čeká hromada práce, ale už ne tak manuální, takže jsem v klidu. Jenom se bojím, že to nestihnu... a samozřejmě proto píšu nyní, protože pak na to nebude už vůbec čas.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 28. září 2014 v 11:50 | Reagovat

já bych do experimentování asi šla i když kluka mám... co mi chybí je kamarádka otevřená novým věcem :D
jak jsi psala o tom uklízení a že jsi vypadala jako dělník... většinou se v takových situacích zvládnu líbit i sama sobě. nevím proč to tak mám.

2 Vivi Vivi | Web | 28. září 2014 v 13:51 | Reagovat

Mne sa náhodou tá pesnička od Nicki Minaj páči ! :D
A ten kamarát ti chcel len dobre:) Inak je pekné, že ste si to s kamarátami užili :)

3 Klein. Klein. | Web | 28. září 2014 v 19:55 | Reagovat

Tak dobře se mi čtou tvoje články, že to není snad ani možné. :)
Ta předčasná oslava musela být super. NAprosto jsem dostala chuť na sushi! A ty vaše uchylárny. Hehe vzpomínám si na časy kdy mi bylo 15 a s kamarádkami jsem vyváděla kraviny jako ty se s výma a též jsme si vykládali o sexu a tak. Akorát že my jsme měli to "štěstí" že náš jednou u takového rozhovoru ve čtyři ráno nachytala mamka mojí nejlepší kamarádky a my jsme bohužel žádné bum bum ani nic tomu podobnému neříkali, takže v té chvílí docela trapas ale zas do dnešní doby se tomu s kamarádkou smějeme, když si na to vzpomene. :D

4 Bou Bou | Web | 28. září 2014 v 20:13 | Reagovat

tu písničku od nicky minaj nesnáším, hej :D nechápu, proč se lidem takové sračky  o ničem líbí, existuje tolik doonalých kapel a písniček s dokonalým textem a lidem se i přesto líbí takováhle sračka.
úplně dokonale píšeš, tohle druhý článek, který jsem na tvém blogu přečetla a asi se vrhnu na tvoje starší články! :D

5 Luci Luci | E-mail | Web | 28. září 2014 v 20:37 | Reagovat

ty máš teda nabytý život :D pořád něco děláš - což je super :) ta narozeninová - řekněme párty - musela být boží :D měly jste asi hodně veselo :D a uklízení no... to se musí... já rodičům pomáhala dělat dřevo, taky není zábava :p

6 Mary Mary | Web | 29. září 2014 v 17:55 | Reagovat

teda to ste mali zaujimavu oslavu :D celkom ti zavidim takyto druh zabavy, ja som teraz daleko od svojich kamaratiek a chyba mi to -ony mi chybaju :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama