Darling, you are....

25. října 2014 v 19:45 | Foxie |  Life
Vstala dříve než slunce nemocná myšlenkami. Byla tma, ale ne dostatečná. Kočičí oči už nesvítily. A liščí sny už vymizely. Všechno plynulo rychle... tak jako věčnost. Mezi rodinou a přesto opuštěná. V každém slově by slyšela jen urážku, jenomže tady už slova potřebná nebyla, stačily pohledy.

Když konečně osaměla docela, potopila se do vody voda se potopila do ní. Obličejem dolů ležela a čekala, až ji začnou pálit plíce. Nepálili. Už není nemocná přeci. Co vlastně čekala?.. Chtěla vzduch. "Vždyť kyslík je i ve vodě" ozvěnou bělostné vany se rozléhal hlas. Víčka byla těžká skoro stejně jako byla lehká gravitace. Cítila jak ji vzduch šimrá na těle a jak voda laská její pokožku. Věděla, kdo je přítel a kdo není. Už si však lehla do náručí nepřátelské. Otevřela oči a náhle ji viděla - tu tvář, nepopsatelnou, nádhernou, hnusnou, děsivou, milou, hodnou svého nositele, jeho tvář, o které si myslela, že nemůže být viděna za bdělého stavu. Možná zase snila. Hrůznost toho okamžiku ji vytrhla z vody a připoutala k rohu koupelny. Dýchala, jako by byla bez kyslíku roky a třeštila oči na průzračnou hladinu. Myslí se proháněla tornáda myšlenek silná jako vánek pro vnější svět.
Rukou poslepu šátrala nalevo. Dvířka od skříňky se za zvláštního pinknutí otevřela. Krabička mýdlových růží. Skoro dva roky, kdy je dostala od kamarádky V. Ona za tu dobu toho tolik zažila, zatímco z osmi růžiček, jich stále šest zbylo. Ani tu svíčku, co k nim dostala, ještě nezapálila. Všechny tyhle věci mají moc velkou hodnotu, než aby je vzaly živly. Vytáhla bílou růžičku a nechala ji sklouznout po dlani do vody. Pak sklouzla za ní. Okvětní lístky pomalu odplavávaly, až ji obklopily a začaly se rozmáčet, dokud je nebylo vidět, ale jen cítit na její pokožce. "Bílá růže, bílá kůže." Tak moc ty kytky vždycky nenáviděla, možná proto, že i ona měla trny, a její stonek mohl být, jak tvrdý chtěl, však okvětní lístky vždy slaboučké měla.
U otevřeného okna byla zima. Tak jak to měla ráda. Cestou po sobě zanechala mokré šlápoty, ale kdo to řeší, později to uklidí, nyní však chtěla pouze cítit. A že toho cítila... Co by se stalo, kdyby zůstala pod vodou déle? Zajímalo jí to. Celý zbytek sluneční cesty přemýšlela nad smrtí. Nechtěla, ale zvědavost byla silnější. Jenom dvě věci jí bránili. On. Třikrát jí zopakoval, že mu její zvědavost nevadí, netuše, co tím říká. A pak jsem zbyla jenom já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | E-mail | Web | 25. října 2014 v 21:10 | Reagovat

jsem z toho nějaká zmatená :O moc jsem nepochopila, "co tím chtěl básník říci"... asi si to budu muset přečíst znovu... každopádně je to zajímavé...

2 Ginny . Ginny . | Web | 26. října 2014 v 11:04 | Reagovat

Nevim proč , ale napadá mě v tuhle chvíli strašný množství myšlenek .
Myslim , že většinu času našeho žití strávíme umíránim .
U čtení se mi hrozně vybavily starý pocity , který sem zažila někdy před rokem , ..
Koupelna , světla , bezvládný tělo pod vodou , a pak tma .
Všechno se točilo .
Stejně jako moje myšlenky ,
právě teď
a tady .

3 homoleninus homoleninus | Web | 26. října 2014 v 14:42 | Reagovat

Děsně depresivní, přesto bych chtěla víc detailů. Na druhou stranu mám takovou zvláštní obavu, že ty detaily vycházely z tvojí vlastní zkušenosti..pak bych raději, abych měla možnost číst jen o dobré vaně a o příjemných dotecích okvětních lístků.

Napsaný je to skvěle.

4 Effy Warrien Effy Warrien | Web | 26. října 2014 v 14:49 | Reagovat

Ten článek je prostě úžasnej. Neskutečně krásně napsanej....
Jediná myšlenka, která mi zabránila se zabít, když jsem ležela ve vaně byla, že bych nedopustila, aby matka našla moje tělo v krvavý vodě. Představovala jsem si, co by se stalo potom, co bych tu nebyla. A potom se (díky bohu) našly další důvody, proč bych se prostě nezabila.

5 C. C. | Web | 26. října 2014 v 23:10 | Reagovat

Při čtení toho článku jsem měla husí kůži, skvěle napsané.
Nechtěla bys spřátelit?

6 liliforana liliforana | Web | 27. října 2014 v 11:32 | Reagovat

Zajímavé a hezké.. někdy by asi každý chtěl umřít.. nebo aspoň to zažít.. zajímalo by mě jestli je tak lépe něž tady :/

7 Kay Kay | Web | 27. října 2014 v 19:14 | Reagovat

.. nevím, jestli jde o povídku nebo o Tvoje pocity.. Pokud je to to první - krásně napsané. Pokud to druhé.. Taky jsem bývala takhle zmatená a ztracená, ale našla jsem se.. Každý se jednou najde a zjistí, že jeho život a štěstí a radost nezávisí na ostatních, ale jen a jen na něm samotném.. Drž se :)

8 Claire Claire | Web | 28. října 2014 v 14:57 | Reagovat

spřátelíš?

9 skinnyskinnygirl skinnyskinnygirl | Web | 28. října 2014 v 20:14 | Reagovat

Hmm. toje k zamyšleníí..
Začínám koukneš na můj blog ? :)

10 Mimi Straight Mimi Straight | Web | 28. října 2014 v 22:22 | Reagovat

"....jenomže tady už slova potřebná nebyla, stačily pohledy."

11 Mimi Straight Mimi Straight | Web | 29. října 2014 v 11:21 | Reagovat

děkuji moc za podporu ;)

12 Niko Tin Niko Tin | Web | 30. října 2014 v 19:10 | Reagovat

Tohle chce spoustu odvahy a přesto být slabochem. Když se Ti začne promítat život před očima a přestáváš vnímat jen silou vlastní vůle, musíš svět a sebe opravdu nenávidět, abys přežila tu cestu za světlem..

13 Niko Tin Niko Tin | Web | 1. listopadu 2014 v 13:53 | Reagovat

Určitě zas spřátelíme :* Jinak už mě to břicho vyloženě mrdá, vypadám jak těhule (ještě tohle do baráku..). Jídlo nechci už ani vidět- dneska, zejtra, nikdy..

14 oonamagritte oonamagritte | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 15:39 | Reagovat

'vždyť kyslík je i ve vodě' jako kdybych se viděla..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama