Life

My sins n.1

5. srpna 2016 v 10:34 | Foxie
Chci napsat, co se mi stalo, když jsem tu nebyla. Konečně to ze sebe dostat, setřást ten stín, ačkoliv jeho sametově černá barva je hebká na povchu. Zapíšu to všechno z mého tehdejšího pohledu. Svěřím se, co může sžírat duši malý holky, která nechce a stejně vyrůstá.
Bylo to v době, kdy se se mnou ještě všichni bavili. Začátek školního roku. Kamarád měl volný byt, tak se rozhodl, že uspořádá takovou párty. Jen tak, prostě pro zábavu. To ráno jsem přijela za přítelem. Byli jsme domluveni, že tam půjdeme spolu. Já jít chtěla. O prázdninách jsem trpěla dost samotou a konečně se se mnou chtěl někdo bavit, on však nechtěl... Zůstat jenom takhle ve dvou by přeci mohlo být lepší. Nebyla jsem z toho nápadu tolik nadšená jako on. Ptala jsem se, co budeme dělat... a nicnedělání mě nelákalo. Nakonec jsme jeli. Přítel nemá rád pití, v té době ho úplně nesnášel, a ono tam samozřejmě pití bylo. Přišel, odešel a mě tam nechal... ani nic pořádně neřekl.

So selfish

2. srpna 2016 v 11:02 | Foxie
Není to všechno zvláštní? Založit si blog, aby si člověk uspořádal, jak to vlastně v hlavě má. Pak na něj psát tolik, že se o mých myšlenkách dozvědí i lidé, co by to vědět neměli. Přestat psát a radši se stále něčím zaměstnívat a nevědět, jak na tom vlastně jsem, a to všechno jen proto, aby nevyšlo najevo, kdo nebo co jsem.

Holidays

5. července 2016 v 12:17 | Foxie
Občas se asi každému stává, že se utápí v záplavě svých myšlenek, ať jsou to myšlenky šťastné nebo ne, že sní a doufá ve věci, které se s nějvětší pravděpodobností nikdy nestanou. Pocity jsou někdy prostě až moc na obtíž. Nutí nás plakat, litovat se a vůbec dělat věci, jež by nás jindy snad ani nenapadly... tedy za předpokladu, že jindy bez takovéto bezmoci vůbec existuje. A každý by měl mít nějaký způsob, jak se z toho aspoň na chvíli dostat, že? Jaký je ten váš?

Sadness

2. července 2016 v 2:38 | Foxie
Je mi smutno. Dívám se na filmy, protože jsou prázdniny a já si při škole nedovolím čučet tolik na ty kraviny. Vybarvuji mandaly a přemýšlím, proč takhle plýtvám tou krásnou tuhou pastelky, proč ji takto ničím, z jakého důvodu ji jednou vypotřebuji, vykreslím na spousty papíru, jenž se ve světě ztratí.

Drunk

30. června 2016 v 20:20 | Foxie
Všechno se tak točilo a bylo méně skutečné než sny. Vedle jeden, a tam druhý, vprostřed já, flašky na stole a film běží, i když už ho nikdo nevnímá. Kde jsou hranice? Kde ten kruh končí?

Alone

30. června 2016 v 19:25 | Foxie
Můžu si za to sama, já vím, nebo aspoň minimálně tuším, ale je to strašný. Už jste někdy byli sami? Natolik sami, že jste byli rádi skoro za jakoukoliv společnost, že jste nevěděli, co dělat a jak jít prostě přes to všechno dál? Mně se to stalo poprvé.

Back again

10. června 2016 v 10:42 | Foxie
Nebyla jsem tu již dlouho. Mohla bych se omlouvat, ale říkala bych promiň hlavně sobě, nikoliv komukoliv, kdo tento blog, kdy četl či číst by mohl. Byl to náročný čas.

Don't judge and you will not be judged

27. července 2015 v 21:23 | Foxie
Nadpis zní poněkud otřele, já vím ( a ne nejsem věřící ), ale přijde mi, že je stále ještě hromada lidí, co nechápe, jak velkou pravdu tahle věta skrývá. Ta pravda se skrývá lehce i v tom, že lidi soudí automaticky, takže jsme na tom v tomhle směru všichni stejně. Rozdíl je pouze v tom, že někteří dokážou potlačit předsudky, zatímco jiní přímo vyhledávají, koho by mohli odsoudit.

To much beauty for my eyes

27. června 2015 v 2:18 | Foxie
Sice ještě nejsou prázdniny, ale každou sobotu už chodím na brigádu, abych se pořádně zaučila. Moje práce je oslovovat lidi a nabízet jim různé věci. Jsem v tom k překvapení všech vážně dobrá. Možná to bude i tím, že mě to baví. Mám možnost bez problémů mluvit s lidmi, které neznám, a chválit všechno, co se mi na nich líbí, což normálně dělám jen němě.

Holidays

25. června 2015 v 20:40 | Foxie
Je to poněkud okecané téma a nyní na něj bude tolik článků, že se skoro stydím přidat k nim i tento, avšak na druhou stranu si říkám, že se není, za co stydět, vždyť je to přeci MŮJ blog. Dejme tedy tomu, že pro jednou budu ta bytost, co si v hlavě přehrává: "Já, já, jenom já!", a nic víc ji nezajímá. Takže končí škola a začínají prázdniny. You don't say! :o
Ideální "pláž" pro mě:

And I wished I was dead

10. dubna 2015 v 6:10 | Foxie
Každý má občas špatné období. Jen by mě zajímalo, proč i já, ačkoliv mám tolik důvodů být šťastná. Mám přítele, mám dnes narozeniny... mám, kde složit hlavu, kde jíst, kde spát, chodím do školy... Můžu si vybrat, co si obléknu. Dobře. Hrabu z posledního, špatně se mi vymýšlí, proč bych se měla mít skvěle, když se tak nemám.

Kinishinai

3. dubna 2015 v 2:41 | Foxie
Někdy nechci, aby se věci zlepšily.

Občas si prostě přeji, aby se ještě mnohem více zhoršily, a já měla pádný důvod se zabít.

Neustále doufám, že nikomu na mně nezáleží, a tím pádem, že nikomu neublížím, když přestanu existovat.

A girl

31. března 2015 v 21:06 | Foxie
Máme ve škole jednu holku.

Make it stop

28. března 2015 v 16:02 | Foxie
Občas když se zdá, že je toho hodně, tak mi na mysl chodí, co všechno už bylo, a zjišťuji, že toho celkově bylo ještě několikanásobně víc, a že to, co právě prožívám, ať je to v té chvíli jakkoliv nesnesitelné, je ve skutečnosti jen malinká část...

The day I stopped pretending I'm not insane

21. března 2015 v 20:25 | Foxie
Tohle jsem našla v rozepsaných článcích. Ani nevím, proč jsem ho ten den neuveřejnila, ale jak jsem si ho nyní četla, přišel mi tak nějak veselý, bláznivě pozitivní, což moje články ne vždy bývají a prostě jsem ho sem chtěla dát, takže opožděně zveřejňuji.

Potřebovala jsem vypadnout. To prostě člověk občas musí, hlavně když je deprimovanej. A já byla strašně deprimovaná. Vážně. Popadla jsem bráchu a vymajzla ven.

I wish I could go somewhere nice

23. února 2015 v 21:38 | Foxie
Babička v nemocnici. Brácha, máma, táta nemocní. Přítel nemocný a pryč. Nejlepší kamarádka se neozve, nenapíše. Sousedka, která byla nejlepší kamarádkou, když jsem chodila na základní školu, v pasťáku. Hromada testů. A pak jsem tu někde já.

This is my life

11. února 2015 v 12:19 | Foxie
Jsem ztracená, ale tentokrát se mi ten pocit líbí. Nemám cestu, protože pro mě je celý život moře, nekonečné moře, a já jsem jenom malý opuštěný korakl. Ale líbí se mi to.

Yuki

27. ledna 2015 v 22:07 | Foxie

He's high and drunk... again

24. ledna 2015 v 20:15 | Foxie
Zprávy zahrnují miliardu pusinek a sladkej řečí... Sakra. Proč někteří lidé nemůžou zůstat pouze přáteli. Vždyť jsme si tak rozumněli... A on už přeci ani nemůže vědět, jak nyní vypadám. Heh. Zatracený TM a to, že ho nedokážu nenávidět ani za to všechno, co mi kdy udělal.

Lost, cold and already dead

22. ledna 2015 v 18:52 | Foxie

Utápět se v sebelítosti? Na to si kašlu. Nenávidím soucit. Prostě jsem chladná, až mě samotnou to bolí, a blbá, že by to chtělo vymyslet nějaké nové slovo pro popsaní tak vysokého levelu hlouposti.

Colours hide my sadness

14. ledna 2015 v 19:33 | Foxie
Zjistila jsem, že je neskutečně lehké skrývat smutek. Už jsem zase ve starých kolejích. Nikdo o ničem neví a ani vědět nebude. Možná ani já nevím vše.


Under the water

9. ledna 2015 v 20:03 | Foxie


Tuhle písničku si poslední dobou stále falešně zpívám a nemůžu ji dostat z hlavy... Občas totiž prostě něco na váš život sedí dokonale...

Xmas 2014

30. prosince 2014 v 22:45 | Foxie
Takže tady je slibovaný soupis toho, co jsem tenhle rok k Vánocům dostala. Je tu úplně všechno! Takže hodně štěstí, snad se tím prohrabete, protože jsem očividně byla nějak moc hodná. :3

I'm a nightmare dressed like a daydream

29. prosince 2014 v 21:12 | Foxie
"Kon kon kon yuki da kon!..."
Taky vás tak těší, že venku sněží, jako mě?


First week

14. prosince 2014 v 20:21 | Foxie
Jak se (ne)flákám:

11.12: 55 squats, 2 x tohle

12.12: 60 squats

13.12: ---

14.12: 70 squats, Level 1


Because winter is magic & full of devils

6. prosince 2014 v 17:42 | Foxie
Zase jednou "menší" výčet z mého života.


I'm gonna swing from the chandelier

9. listopadu 2014 v 21:49 | Foxie
Možná nemám, o čem psát, a nebo je naopak příliš mnoho věcích, o kterých bych psát měla. Obojí je špatně. Obojí je ve výsledku nula. Nýbrž ať je to, jak je to, což se vy nedozvíte, tak se prostě ozvat musím. Jinak bych to nebyla já, ne?

Darling, you are....

25. října 2014 v 19:45 | Foxie
Vstala dříve než slunce nemocná myšlenkami. Byla tma, ale ne dostatečná. Kočičí oči už nesvítily. A liščí sny už vymizely. Všechno plynulo rychle... tak jako věčnost. Mezi rodinou a přesto opuštěná. V každém slově by slyšela jen urážku, jenomže tady už slova potřebná nebyla, stačily pohledy.

Friday

14. října 2014 v 21:31 | Foxie
Pátek, sobota, neděle... vlastně i pondělí... u mě se stále něco děje... nebo se mi to aspoň zdá. Možná věci moc zveličuji, nýbrž přijde mi, že zapsat pár dní do jednoho článku je v mém případě úkol, co se mi vůbec nezamlouvá. Takhle zkracovat můj život se mi nechce. Možná to nakonec skončí tak, že zapíšu jenom pátek, ať to však bude, jak to bude, nesmím blog tolik zanedbávat. Je to už týden od posledního článku... Takže co se dělo v pátek?

Food, food, food...

7. října 2014 v 20:43 | Foxie
Jím... v okamžiku činu se to snažím neřešit... slyším ty údivy kolem mě... vidím ty pohledy... cítím ten tlak.
 
 

Reklama